Byla zima a v noci napadla spousta sněhu.

Malý Vojtík se svou sestřičkou Apolenkou se nemohli dočkat, až vyrazí na kopec.

Sáňkovali, stavěli sněhuláka, koulovali se

 když se najednou zvedl vítr a pro husté sněžení nebylo vidět na krok.  

Apolenku  zvedl prudký poryv větru .... a byla pryč.

Vojtík sestřičku volal a šel, někdy se plazil, napadaným sněhem směrem, kam ji odnesl vítr.

Došel až k ledovému zámku, kde potkal zimní královnu. 

A jak už to v pohádkách bývá, aby Apolenku osvobodil, 

musel splnit 10 úkolů. 

Úkoly královna vybírala pečlivě a byla přesvědčena, že je Vojtík splnit nedokáže.

Co myslíte? Zachránil Vojtík svou sestru?   

ANO!!!

Protože na to nebyl sám a s tím královna nepočítala. 

Vojtík měl spoustu dobrých kamarádů a kouzelného sněhuláka, 

který jim často dobře poradil. 

A tak den za dnem plnili nelehké  

zadané úkoly.

Dokonce musely zkoumat led a sníh pod mikroskopem,

sledovaly tání ledu i pokus krystalizace.

Dětem se dařilo, protože každý umí něco lépe,

 něco méně a dohromady to jde potom snáz.

Zimní královna nepočítala s PŘÁTELSTVÍM a vzájemnou spoluprací dětí

 a tak nakonec musela Apolenku propustit.

A tak pohádka, jejíž součástí se děti ve "Stonožce" na tři týdny staly skončila tak,

 jak správná pohádka skončit má!